Hry a Váš názor

Největší změnou Call of Duty 4 je přechod do moderní doby. I když se podíváte také do existujících států jako Rusko nebo Ukrajina, hodně času budete hrát ve fiktivní zemi někde na Středním východě, kde budete řešit únik nukleárních zbraní. Příběh má dvě linky, ve kterých se chopíte seržantů Paula Jacksona z USMC (američtí mariňáci) a MacTavishe z britských SAS. Dvě zápletky vás nenechají odpočinout, a tak stále střídáte lokace, děj se mění, dochází k novým a novým zvratům a vše je velmi sympaticky propojeno. Podaří se teroristům uspět s plány na odpálení nukleárních zbraní? Na to již budete muset přijít sami ve hře.

Je pravda, že příběh hry je zajímavější, než by byl další návrat do druhé světové války, nicméně i tento scénář jsme tu již mnohokrát měli a téma atomových hlavic nikoho nepřekvapí. Mnohem důležitější je, že vás hra do děje dokáže perfektně vtáhnout a dočkáte se nespočtu naprosto pohlcujících okamžiků, ve kterých budete ohromeně zírat na obrazovku. Padouchy opravdu budete chtít s chutí zabíjet a  spolubojovníky střežit jako oko v hlavě. A to je důležité.

Spolupráce vaší bojové skupiny má v pokračování ještě o mnoho větší důležitost než v předchozích dílech,  bez spolubojovníků byste si na mnoha místech vůbec neškrtli. Z počátku mi dokonce připadalo, že mám prioritu stejnou jako oni a prakticky se nijak schopnostmi nevymykám. To se ale po několika misích v úvodu velmi rychle mění a na otevřených prostranstvích se v přestřelkách příliš do nepřátel netrefují, takže většina práce zůstává na vás. V podobně vypjatých chvílích je jen poněkud deprimující nadměrný zájem protivníků o vaši osobu.

Autoři vyřešili šalamounsky problém s ovládáním vojáků. Nepostavili vás totiž ani v jednom týmu do role velícího seržanta, a tak jste právě vy tím, kdo by měl rozkazy plnit. Tak vám odpadá problém s otevíráním dveří, o které se výhradně starají vaši kamarádi. Význam tohoto kroku je jasný. Nedovolí vám přemýšlet o tom, proč byste zrovna do jiných dveří jít nemohli...

Jedna z nejzásadnějších věcí se na sérii Call of Duty nezměnila. Skripty. I když se názory na tento druh tvorby situací velmi liší, my musíme jednoznačně konstatovat, že chlapci z Infinite Ward prostě tuhle věc umí jako nikdo jiný na světě - tak proč ji nepraktikovat! Výsledkem je totiž jeden z nejlepších zážitků na poli akčních her. Ani nestačíte rozdýchat jednu dech beroucí situaci a už se řítíte do další. Ať už se jedná o úvodní úprk z potápějící se lodi, přílet vrtulníky do obsazeného města, sestřelení a následný pád helikoptéry, zoufalé vyprošťování pilota ztroskotané helikoptéry či váš vlastní pád. Ze všech situací přímo čiší neskutečný adrenalin, napětí a parádní akce.

Zmíněné skripty by byly samozřejmě jen poloviční, kdyby k nim nevedla rozumná dějová cesta a nebyly v dosti propracovaných misích. To však rozhodně nehrozí. Podobně nadupané, různorodé a propracované mise jste neměli možnost vidět již hodně dlouho. Počáteční briefing v podobě satelitního obrazu nad bojištěm je jen začátkem. Úkoly se totiž velmi často mění, vyvíjejí a rozdělují podle toho, jak mise probíhá. Tím nechceme říct, že by ve hře byly možné dva konce či jinak splněné úkoly, ale pokrokem je i to, že k danému cíli vede občas několik poměrně rozdílných cest a je jen na vás, jakou budete preferovat. S  týmem pak budete například zachraňovat uneseného vojáka, budete střelcem při atentátu, čeká vás ničení tanků, odpalování budov či stožárů vysokého napětí, stíhání uprchlých teroristů či přepadávání konvoje. Absenci jízdy v džípu autoři vynahradili jinými speciálními misemi, ve kterých budete krýt pěchotu z bombardéru, bojové helikoptéry nebo se projedete na korbě nákladního vozidla se samopalem v ruce. Několik misí nebo určitých úseků je také omezeno časem, takže se musíte hodně rychle probíjet nepřátelskými liniemi.

Úchvatnou variabilitu misí ještě podtrhává skvěle časově a graficky navržené prostředí. Mise často netrvají více než deset, patnáct minut, takže v žádném případě nehrozí stereotyp z dlouhých potyček na stejném místě. A pokud by i toto nestačilo, autoři si připravili obdivuhodné množství nejrůznějších lokací od interiéru nákladní lodě, přes husté lesy, louky, nepřátelské základny, uličky města, budovy, farmy a obsazené kopce aý k hlubokým údolím či podzemním střediskům a bunkrům.

I když se změnila doba, koncept série Call of Duty zůstal prakticky beze změn. Ano, přibyla možnost přivolat si na pomoc dělostřelectvo, označit cíl pro leteckou podporu, ale jádro samotné hry zůstává stejné. Střelba, střelba a střelba. Call of Duty 4 je zběsilou akcí, ve které se jen málokdy zastavíte a odpočinete si. Protivníci mají vždy několikanásobnou převahu a vybíhají ze všech možných i nemožných míst. Nepřátelé se bohužel stále na některých místech nelogicky respawnují. Mohou za to nešťastně umístěné checkpointy - pokud tak zůstanete stát na určité pozici, stává se z takové situace nekonečná přestřelka. 

Adrenalinová akce je samozřejmě okořeněna mnoha prvky. Známý indikátor granátu ve vaší blízkosti zůstal (stejně jako možnost ho odhodit) a ve čtvrtém dílu ještě nabral na důležitosti. Pokud totiž necháte nepřátelé vydechnout a jste ukryti nebezpečně blízko, můžete si být jisti, že jeden dva granáty k vám ihned přiletí. A většinou velmi přesně.

Díky přesunutí hry do moderní doby se také dočkáte například možnosti osázet pole minami Claymore s laserem. Nechybí častý boj proti obrněncům, na které zase můžete použít buď nepřátelské pancéřovky, naváděné střely Javelin nebo v krajním případě i C4. Samozřejmě nechybí oslepující, kouřové a frag granáty, stejně jako desítky spojeneckých i nepřátelských samopalů a odstřelovaček včetně M16 nebo AK-47.